V hledáčku Zdeňka Soldáta: Rakeťáci, náš vesmír a vizionář Musk
Když jsme se koncem šedesátých let začali s kamarády Mirkem Blechou a Vaškem Drdou zajímat jako kluci o hvězdy a kosmonautiku, navštívilo od počátku kosmického věku (1957) vesmír 31 kosmonautů.
Byli mezi nimi například Gagarin, Glenn, Těreškovová, Bykovský, Leonov, Lovell. Mnozí z nich letěli dvakrát včetně Franka Bormana a Eugena Cernana, dvou astronautů českého původu. Do roku 1967, kdy zahynula posádka Apolla 1 Grissom, White, Chafee a o tři měsíce později na Sojuzu 1 vědomě zahynul při přistávacím manévru Vladimir Komarov, se na orbitě pohybovalo již 127 objektů a 3500 různých fragmentů. Během deseti let bylo k Měsíci, Marsu a Venuši vypuštěno neuvěřitelných 52 sond. Pak přišel rok 1971 a další neštěstí na Sojuzu 11; první posádka Dobrovolskij, Volkov, Pacajev navštívila vůbec první orbitální stanici na světě Saljut 1, ale při návratu na Zemi zahynula. Ten den do naší třídy vstoupila naše krásná lady, oblíbená třídní učitelka Brokešová. Zachytil jsem její pohled a hned u dveří nám sdělila tragickou zprávu o ruských kosmonautech. To autora těchto řádek sebralo tak, že si naivně myslel, že ho učitelka pošle domů. Třída se zachovala velice kamarádsky, neboť věděla, že blbnu do vesmíru
a kosmonautiky.
Rakety na sezimoústeckém Bajkonuru
Po patnácti letech od prvního Sputniku už jsme si kupovali rakety v modelářském obchodě naproti táborské zemědělské škole poblíž hvězdárny, gymnázia a „ekonomky“, tedy v centru vzdělání. Pouštěli jsme je v Sezimově Ústí na louce za tratí, nad bývalým koupalištěm. Základně jsme stylově říkali Bajkonur. Rakety stoupaly do výšky asi 80 metrů a zpět se snášely na hedvábném padáku použitém z ohňostrojové rakety. Pro vzpomínku, jak to všechno na naší planetě začalo, odkazuji na film ´Říjnové nebe´ výstižně ilustrující skutečnou událost. Natočený byl podle knihy Rakeťáci autora Homera Hickhama ml..
Družice a jiskrné pozdravy astronautům
Pravidelnému pozorovateli jasné oblohy neuniknou občasné průlety družic. Známe satelity různého určení: pro navigaci, telefon, internet a jiná spojení, dálkový průzkum Země a její fotografování, předpovědi počasí, špionážní, pro výzkum Slunce a záření z vesmíru, polární satelity pohybující se ve směru sever – jih – sever. Kolem planety ve výšce 36 tisíc kilometrů vznikl prstenec stacionárních satelitů, jejichž pohyb nevidíme. Každá se totiž pohybuje, tedy spíše „visí“ v určitém bodě nad rovníkem Země. Podařilo se mi tak pozorovat satelit, který se na nebeském rovníku zastavil. Polohou mezi hvězdami se mi ho dařilo sledovat několik týdnů. Občas lze vidět velmi jasný satelit, který známe pod názvem ISS (mezinárodní kosmická stanice). Dlouhodobě se na ní střídají astronauti různých zemí. Tomu říkám spolupráce a krásná podívaná, když prolétává oblohou…! Mávám astronautům, a když si pečeme dobroty v krbu, posíláme jim jiskry na pozdrav.
Náhrdelník od pana Muska
Sledovat družice je poetické, ovšem v posledním roce se objevil fenomén, který se nazývá Starlink. Dne 17. března (v den narození polního hejtmana a slavného náčelníka takzvaného Ebicyklu, astronoma dr. Jiřího Grygara, se kterým jsme na bicyklech od roku 1984 zdolávali nádhernou krajinu planety Země, a to nejen Česko a Slovensko) pravidelně večer vycházím ven. Bylo tomu tak i letos, a náhle jsem myslel, že se propadnu. Vysoko na severní obloze – od západu k východu mezi souhvězdími Perseus a Velký Vůz – jsem v kruhu oblohy deseti stupňů najednou napočítal flotilu deseti satelitů. Během dvaceti minut zhruba od 19.50 do 20.10 hodin prolétlo ve směru od Venuše dalších 17 družic, které nebyly v jedné přímce čili dráze. Tak to u nás ještě nebylo... Nádherný náhrdelník dokumentující umění a schopnosti pozemšťanů v kosmické technice. A že už jsme se za léta napozorovali krásných úkazů na nebi.
Dovolte mi výňatek z www.astro.cz: K roku 2019 je na oběžné dráze Země oficiálně 4987 umělých družic na různých výškách od zemského povrchu od několika stovek po několik tisíc kilometrů. Díky jejich různým velikostem, výškám a drahám kolem Země můžeme uvidět zejména za letních nocí, kdy nemizí v zemském stínu, klidně až sto družic za hodinu. Většina z nich je ale poměrně slabá a odhalí je až fotografie. Muskova ambiciózní síť Starlink má svým počtem více než ztrojnásobit celkový výskyt družic na obloze. Celkem má být vypuštěno na 12 000 družic Starlink do roku 2025. Družice navíc budou poměrně jasné, neboť zatím je SpaceX udržuje na nízké dráze mezi 340 a 1150 kilometry (ISS oblétá Zemi ve výšce přibližně 400 kilometrů). Z toho 7500 družic má létat v nejnižší z určených hladin a pro svou velikost je jistě budeme sledovat jako výrazné objekty.
Tak hlavně opatrně! A hezkou podívanou... (?)
Až tedy někdo poletí třeba k Měsíci, vidím to asi takto: „Bacha brzdiii, letí další!“, anebo „Přidééj, ať to neschytáme!“ Pro astronomická pozorování a kosmické lety je to nebezpečná investice. Vizionář Elon Musk někam investuje a v rozpočtu Spojených států přitom nejsou finance na důležitější výzkum a projekty. V době, kdy ještě neumíme například hibernaci nutnou pro dlouhodobé lety a s tím spojenou úsporu zásob minimálně na dva roky pro cestu k Marsu a zpět. Kdy nedisponujeme technologií pro relativistické rychlosti raket a souběžnou ochranu přetížení astronautů. Kdy nemáme program výstavby základen na Měsíci a na Marsu, ani peníze na ně. Je známo, že experimentální základna v poušti Texasu Biosféra 1 a 2 byla dlouhodobě neudržitelná. Přes řadu za léta vyřešených úspěšných experimentů vyvstává řada mnohem větších problémů. Tak hlavně přeji alespoň hezkou podívanou na obloze...
Zdeněk Soldát, hvězdárna Tábor