Pavel Gabzdyl: Lidé často dávají jednoduché otázky, na které je velmi těžké odpovědět

V lednu navštívil táborskou knihovnu Pavel Gabzdyl, aby nechal návštěvníky přednáškového cyklu Vesmírný Tábor nahlédnout do tajů Měsíce. Po skončení zajímavého povídání pospíchal tento známý popularizátor astronomie a držitel ceny Littera Astronomica na vlak, kterým cestuje raději než autem. Přesto si ještě našel chvíli a rozpovídal se o své vášni.

Jste astronom a fotograf. Jak se vůbec dají obě věci skloubit dohromady, případně co je pro vás více koníčkem a co prací?
 Už to tady zaznělo; jsou to v podstatě spojené nádoby a nejde to úplně oddělit. Obě moje vášně se dokonce úzce prolínají, protože jeden z mých nejfotografovanějších objektů je právě Měsíc. S tím jsem vlastně začal a postupně mne to přivedlo i k fotografování dalších věcí.

Nefotografujete ale jen Měsíc a přírodu, ale také další věci, například města, zážitky z cest i osoby. Kudy vedla cesta k tomuto rozšíření?
 Sešlo se více aspektů najednou. Díky Měsíci jsem studoval geologii, a ta mne zase přivedla k poznávání Brna, které jsem fotografoval. Každý ten posun měl nějaký počátek a vývoj.

Kdy u vás propukla vášeň k Měsíci? Takové věci obvykle nacházejí své základy už v raném věku…
Ano, přesně tak to bylo i u mne… Začalo to tím, že mi rodiče koupili takový malý a jednoduchý plastový dalekohled. S takovým dalekohledem, a obzvláště z města toho nejvíc uvidíte právě na Měsíci, takže se stal na mém seznamu okamžitě objektem číslo jedna. Důležitým milníkem byl rok 1991, kdy vyšel Atlas Měsíce od Antonína Rükla. Dodnes je to jeden z nejlepších, a podle mne dokonce nejlepší kreslený atlas Měsíce. Tohle dílo mne úplně fascinovalo a motivovalo k tomu, abych si Měsíc dalekohledem co možná nejdokonaleji prohlédl.

Už delší dobu podnikáte besedy, jakou byla i ta v Táboře. Jaké jste jim vy osobně vtiskl motto?
 Rozhodně vnímám takovou tu zpětnou vazbu. Na tyhle besedy a přednášky opravdu moc rád jezdím. Víte, lidé někdy dávají velice jednoduché otázky, na které je mnohdy velmi těžké odpovědět. Trénuje mne to v tom, abych jim dokázal odpovědět stručně, a zároveň srozumitelně. Pokud se totiž člověk nějakou dobu daným tématem usilovně zabývá, tak ho ty často ty úplně jednoduché dotazy nenapadnou. Stávají se pro mne zajímavou inspirací. Navíc mne samozřejmě těší už jen to základní: že mají lidé o Měsíc zájem, ať už se bavíme o zatmění, samotné misi Apollo a podobných věcech.

Nelze opomenout, že je po vás dokonce pojmenovaná i jedna z planetek. Jak k tomu došlo?
 (úsměv) Stojí za tím kolegové z hvězdárny na Kleti. Inicioval to vlastně tehdejší ředitel naší hvězdárny Zdeněk Pokorný, který na ně určitým způsobem apeloval, a oni byli té lásky, že po mne ono těleso pojmenovali. Okamžitě jsem se díval, zda není na nějakém kolizním kurzu se Zemí, ale naštěstí je to v pořádku (smích).

Autor: Pavel Šácha