Květnové významné události v oblasti kosmonautiky a astronomie
Také pátý měsíc v roce byl v historii na stěžejní události v oblasti kosmonautiky a astronomie bohatý. Tentokrát jsme pro vás vybrali tři významné květnové dny. O čtvrtý, nesoucí i výrazný český punc, se s vámi na našem webu podělíme na konci měsíce.
Dne 2. května roku 1925
zemřel ve Vídni rakouský astronom slezského původu Johann Palisa (narozen 7. prosince 1848 v Opavě). Ve známost vešel díky objevení
122 planetek, a také zásluhou vydání hvězdných map. Opava ho zařadila mezi své významné rodáky, a protože působil hlavně ve Vídni, má také u tamního planetária pamětní desku. Pojmenování po něm získala planetka (914) Palisa a měsíční kráter Palisa. Johann Palisa se zabýval i časovými pásy a zasadil se o zavedení středoevropského času v občanském životě.
Dne 5. května roku 1961
odstartovala z vojenské základny Cape Canaveral loď Mercury Freedom 7 s prvním americkým astronautem ve vesmíru Alanem Shepardem na palubě. Právě Mercury-Redstone 3 (MR-3) s kabinou pojmenovanou Freedom 7 byla první pilotovanou kosmickou lodí USA a na svůj let se vydala v rámci programu Mercury připraveného agenturou NASA. Let sedmatřicetiletého Alana Bartletta Sheparda byl pouze balistický, suborbitální a trval 15 minut. Loď Mercury dosáhla maximální rychlosti 2,3 km/s, výšky 187,5 km nad Zemí a po 488 kilometrů dlouhém letu přistála na padáku v Atlantském oceánu, odkud ji i s astronautem vylovila loď USS Lake Champlain. Kosmonaut strávil v beztížném stavu pět minut. Při letu byly zkušebně zapáleny brzdící rakety. Let Alana Sheparda následoval jen 23 dní po orbitálním letu prvního kosmonauta planety Země, sovětského hrdiny Jurije Gagarina.
Dne 14. května roku 1973
se stal ostře sledovanou událostí start první orbitální stanice USA Skylab (Nebeská laboratoř), která kroužila kolem Země 6 let. V letech 1973–1974 na ní pracovaly tři trojčlenné posádky (vesměs občané USA). Délkou svého pobytu – 28, 59 a 84 dní – vytvořily kosmonautické světové rekordy, které však po čtyřech letech překonala posádka sovětského Sojuzu 26. Původně měl na úspěšný program Apollo navazovat rozsáhlý program Apollo Applications, ten byl ovšem vinou škrtů v rozpočtu NASA vládou a kongresem USA předčasně zrušen. Padlo rozhodnutí o redukci plánů s postavením a provozováním orbitální stanice Země. Původně se počítalo s tím, že Skylab bude vynesen na oběžnou dráhu raketou Saturn IB. Vzhledem k její omezené nosnosti se proto plánovalo, že stanice bude vynesena na oběžnou dráhu v neobyvatelném stavu a dokončena bude až na místě. Po zastavení programu Apollo měla ovšem NASA měla k dispozici nosič Saturn V s podstatně vyšší nosností. Projekt proto doznal proměny a orbitální stanice byla vynesena na oběžnou dráhu v obyvatelném stavu.
O stanici Skylab – hmotnost: 77 088 kg. Průměr: až 6,7 m. Délka i s připojenou dopravní lodí: 36,1 m.
Z údajů vyplývá, že byla několikanásobně větší než předchozí sovětské stanice Saljut. V jejím spodním patře se nacházely vědecká laboratoř a dvě obytné místnosti (z toho ložnice byla členěna na tři kóje) a toaleta. V horním patře byly skladovací prostory. Stanice disponovala i dalšími prostory s nádržemi, spojovacími adaptéry pro obslužné lodě s kosmonauty a slunečním dalekohledem na výklopné konstrukci. Zásobování energií obstarávaly sluneční panely. Po vynesení Skylab na oběžnou dráhu se ovšem projevila řada závad, jako například neotevření se slunečních panelů, nadměrné stoupání vnitřní teploty atd. Vznikly proto pochybnosti o tom, zda vůbec bude obyvatelná. Program prvního letu ke stanici proto z velké části zahrnoval opravy vzniklých závad, které bránily jejímu provozu. A zánik stanice? Kosmická stanice Skylab částečně shořela v atmosféře. Navedena byla do oblasti Tichého oceánu. Další části stanice ale v atmosféře nezanikly a 11. července 1979 (v 16.37 UTC) dopadly trosky poblíž australského města Perthu.